*Naše pobočka s fotkami z ranche www.zlatapodkovakonik.wbs.cz
*Náš portál rajce.idnes s fotkami http://zlatapodkova.rajce.idnes.cz/
*Konatakt na ranch → e-mail: dinosaurus97@seznam.cz
Skype: domik.konik

>>PRACUJI NA WEBU→OMEZENÉ PSANÍ NA WEB A OBÍHÁNÍ SR<<
>>SHÁNÍM BREYER TRADITIONAL JEZDCE, LEVNĚ A NEJLÉPE KYLIE. NABÍDKY PIŠTE DO SPRÁVY AUTORA<<

Sedar (Lipicán)

13. března 2010 v 22:54 | Koník |  Z pohledu koníků...

Sedar

ÍÍÍÍhoj!!
Tak mně tu máte-snad nejznámějšího a nejzkušenějšího koně z ranče :).

Začneme od doby, kdy jsem se narodil.
Dnes 7.7. roku 1998 v 6:25 začínala mít moje maminka Namira Sweet-V první známky porodu.
Trvalo to 3 hdiny, než jsem ji poprvé spětřil. Stela, tehdy jí bylo 10 let, byla ve stáji už od minulého dne a pozorně maminku hlídala, moje maminka totiž patřila jejímu trenérovi, který trénoval společně s ní i Sáru z ranče U Dvou koní, ta byla se Stelou ve stáji a čekala na porod také.
Okolo půl desáté dopoledne to začalo. Maminka začla rodit. Stela se Sárou okamžitě zavolali veterinářku, trnéra a ostatní, aby mohli Namiře když bude potřebovat pomoct. Bylo to velké překvapení, když jsem přišel na svět i s mím druhým bráškou :).
Stela se o mne hned postarala jako první, protože mne Steliny rodiče koupili.
Od té doby, co jsem už uměl chodit, běhat i skákat, tak mně učila Stela zvykat si na ohlávku. Později jsme se učili i chodit na vodícím lanu a zvedat nohy. Chodil jsem s mamkou na procházky, na pastvu, dokonce jsme i někdy jeli na výstavy. Zkrátka jsem si užíval.
Ale pak přišel odstav. Byl jsem moc smutný, ale pak jsem, si zvykl a dokonce jsme se někdy i setkávali. Stela byla teď ještě víc se mnou. Přestěhoval jsem se do protější budovi, kdy jsem měl box vedle takového poníka, na kterém Stela jezdila, myslím, že se jmenovala Cherry a byla to bílá Shetlandka.
Asi tak o rok později jsem už uměl základní povely-zvednout nohy, chodit na vodítku, nevadila mi ohlávka, nevadilo mi sprchování.
Po dvou letech mi začal pořádný trénink. Stela a občas i moje druhá starší ošetřovatelka se mnou více trénovala chůzi na ohlávce a dokonce mi někdy zatěžkávali hřbet takovou dečkou.
A pak to přišlo. Už jsem v hubě strpěl i uzdu, když mi přišel den, kdy mne obsedli. Bylo mi tři a půl roku a jednoho dne, myslím, že tenkrát snžilo a bylo to někdy odpoledne, mne vzala Stela se starší ošetřovatelkou a byla tam i Sára, na vnitřní jízdárnu. Nevěděl jsem, co se děje....tolik lidí...a ještě Sára nesla (tenkrát jsem nevěděl, že se to jmenuje sedlo :p) nějakou...no...vypadalo to jako nějaká velká dečka, ikdyž to zdaleka dečku nepřipomínalo :p.... Takže jsme přišli na halu, Stela se se mnou rozehřála, byl jsem na ohlávce s vodítkem a ještě jsem měl bandáže, což mi trochu vadilo a tak jsem byl ještě víc nervózní. Po rozhřátí ke mně Stela i s ošetřovatelkou přistoupila a Stela si lehla na můj hřbet, no, na to už jsem byl zvyklý a zůstal jsem klidně stát. Pak mi položili na hřbet podsedlovou dečku, kterou jsem také znal, pak Stela ještě párkrát zopakovala tu pozici. Poté mi dali očichat tu velkou "věc", co vzdáleně připomínala dečku :D. Očichal jsem si jej a zjistil, že mi to neublíží, a tak jsem byl klidný, ikdyž mi to pokládali na hřbet. Později jsem musel strpět i podbřišník, to byli kruté časy! Ale to bych Vám toho musel převyprávět ještě hooodně moc, takže trochu poskočíme :).
Asi v pěti letech jsem jel na své první závody. Byl to parkůr-100cm. Moc jsem se těšil a Stela také :). Měl jsem tehdy obrovskou "radost ze života", byl jsem mladý hřebec na svých prvních závodech :). No..Stela se mnou mněla menší problémy, ale zvládla mně :p. Nakonec z toho bylo druhé místo!
No a to první druhé místo odstartovalo mou kariéru parkurového koně. Tréninky, závody, vyjížďky, tréninky, závody....pořád do kola a občas nějaké zpestření. Byl jsem v parkuru opravdu dobrý! :)
Později mne Stela začala učit drezuru, bylo mi asi sedm? Touž jsem byl dost klidný a dost jsem se uměl soustředit. Drezura mne hned chytla a taky jsem jezdil závody s takovým zapálením jako parkur.
Když bylo Stele 19-mně devět, tak se Stela přestěhovala na svůj vlastní ranč a já už jsem neviděl každý den Sáru a koně ze stáje, byl jsem sám s ostatními třemi koňmi na Steliném ranči :(. Pak to samozřejmě byl můj domov :). Závody, tréninky, občas něco nového.........
Po dvou letech jsme museli koupit větší pozemek, ptž Stelin "malý" chov se začal rozrůstat, až nás bylo kolem 20ti :). A jelikož jsem byl už se dá říct zkušený a hodně úspěšný hřebec, mohl ze mně být skvělý plemeníka mít spoustu dobrých potomků :), a tak se ze mně stal plemeník :).
Nyní jsme na stejném ranči, je tu spousta koní, je tu Stela i další noví lidé, které mám rád a dokonce už mám i se svou, dá se říct stálou "manželkou" :D Vločkou z ranče U Dvou koní syna Torfyho a nedávno swe nám narodila dvojčata Fausta a Stormyho.
Jsem moc vděčný Stele za to, že o mně moc dobře pečuje a také ostatním pečovatelům! Také chci poděkovat Sáře, která mne odnaučila okusovat dvířka boxů! :D
Váš Sedar
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama